Počet nahlášených stížností: | 152 |
Z toho za letošní rok: | 1 |
Stále v řešení: | 9 |
U společnosti Flixbus jsem stornovala 4 jízdenky. Rezervaci jsem zrušila v dostatečném předstihu, nicméně mi namísto vrácení peněz byl pouze poskytnut voucher na využití dalších služeb s platností 12 měsíců. Zákon nicméně říká, že dle § 41 odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb má cestující právo na vrácení zaplaceného jízdného. Dle mě voucher, navíc časově omezený, rozhodně nenabývá stejné hodnoty jako peněz.
Společnost Flixbus tvrdí, že při stornování jízdenek online poskytují vouchery zcela oprávněně, neboť to mají napsané ve svých přepravních podmínkách. Stížnost jsem poslala i na ČOI, která bohužel dospěla ke stejnému závěru. Nicméně stále by mě zajímalo, jak je možné přepravními podmínkami obcházet vyhlášku Ministerstva dopravy, pakliže při nejasném výkladu zákona by se mělo přihlížet vždy k podmínkám výhodnějším pro spotřebitele.
________________________________________
*stanovisko ČOI (tato část je do stížnosti doplněna poradci dTestu):
"Po důkladném seznámení se s Vaším návrhem podaným dne 3. 3. 2020, který je evidován pod sp. zn. ČOI 31988/20/O100 a se všemi Vámi poskytnutými podklady oddělení ADR dospělo k závěru, že to, čeho se domáháte, nemá oporu v žádném zákonném ustanovení a návrh tak není důvodný.
Uzavřela jste s podnikatelem smlouvu o přepravě osoby, kterou jste pak následně chtěla zrušit s vrácením peněžních prostředků. Možnost vrácení peněžních prostředků za nevyužité jízdné je upravena v § 41 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu následovně:
„Nenastoupí-li cestující s platnou jízdenkou pro jednotlivou jízdu cestu z důvodů na své straně, má právo na vrácení zaplaceného jízdného, jestliže nepoužitou jízdenku dopravci vrátí před odjezdem spoje, na který byla jízdenka vydána, ve lhůtě stanovené dopravcem ve smluvních přepravních podmínkách, jde-li o veřejnou silniční osobní dopravu kromě městské autobusové dopravy.“
Podnikatel si tedy lhůtu, ve které lze jízdenku vrátit a způsob jejího vrácení může dále upravit ve svých obchodních podmínkách. Podnikatel sice umožňuje vrácení jízdenky kdykoli, pokud zákazník prokáže, že nebyla využita, ale žádost o vrácení peněžních prostředků musí být zaslána poštou na adresu sídla společnosti. Podnikatel ve svých obchodních podmínkách dále umožňuje také storno rezervace s možností obdržení poukazu v ceně jízdenky, který je možné využít při další rezervaci u podnikatele. Tato možnost je podrobně popsána v článcích 5.1 až 5.5 obchodních podmínek, z nichž je zřejmé, že storno rezervace s možností obdržení poukazu je jediným způsobem storna rezervace proveditelného online. Oddělní ADR samo provedlo šetření v této věci a dospělo k závěru, že žádná možnost vrácení peněz v online systému zrušení a storna rezervace skutečně není. Toto by ostatně bylo zcela v rozporu s obchodními podmínkami podnikatele.
Pokud jste chtěla rezervaci zrušit s vrácením peněžních prostředků, měla jste se nejdříve seznámit s podmínkami, za kterých tak lze učinit a se kterými jste vyslovil souhlas při nákupu jízdenek. Zrušení závazné rezervace není automatická záležitost. To potvrzuje i § 1840 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který u smluv o přepravě osob vylučuje možnost odstoupit bez udání důvodu do 14 dnů od uzavření smlouvy. Žádné zákonné ustanovení nebrání podnikateli v tom, aby poskytoval i možnost zrušení rezervace za poukaz. Tím, že jste provedla storno rezervace online, jste v souladu s obchodními podmínkami podnikatele s takovýmto postupem souhlasila.
Na základě výše uvedeného jsme návrh v souladu s čl. 8 odst. 1 písm. d) ve spojení s čl. 8 odst. 3 Pravidel, kterými se na základě ustanovení § 20x zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, podrobněji upravuje postup při mimosoudním řešení spotřebitelských sporů, odmítli."
Voucher namísto vrácení peněz u Flixbusu
Vrácení peněz.
|
Tweet |
Dle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu, platí, že nenastoupí-li cestující s platnou jízdenkou pro jednotlivou jízdu cestu z důvodů na své straně, má právo na vrácení zaplaceného jízdného, jestliže nepoužitou jízdenku dopravci vrátí před odjezdem spoje, na který byla jízdenka vydána, ve lhůtě stanovené dopravcem ve smluvních přepravních podmínkách, jde-li o veřejnou silniční osobní dopravu kromě městské autobusové dopravy. Dle ustanovení § 41 odst. 3 téhož předpisu pak platí, že ve smluvních přepravních podmínkách může dopravce stanovit výši nákladů, které při vrácení jízdného, zaplacené ceny příplatku za lůžko nebo za lehátko odečte.
Výše uváděná ustanovení (navazující na § 18b zákona o silniční dopravě) mají být dle našeho názoru interpretována tak, že vrácením jízdného se rozumí vrácení peněžních prostředků v situaci, kdy cestující jízdenku hradil rovněž peněžními prostředky. Hradil-li cestující jízdenku za pomoci voucheru, patrně by i vrácení jízdného ve formě voucheru bylo možné.
Dovolíme si polemizovat s názorem České obchodní inspekce, která ve svém vyjádření pro stěžovatelku uvádí, že "podnikatel si tedy lhůtu, ve které lze jízdenku vrátit a způsob jejího vrácení může dále upravit ve svých obchodních podmínkách [...]." Jazykovým výkladem ustanovení nelze dospět k tomu, že společnost si může stanovit nejen lhůtu, ale i způsob, protože nic takového ustanovení zkrátka neobsahuje. Podle našeho názoru lze dojít k tomu, že účelem ustanovení je vymezení pravidel, která mají korigovat vzájemné vztahy kogentně a chránit cestujícího v postavení slabší smluvní strany. Proto ani teleologickým výkladem nelze dojít k závěrům, ke kterým došla Česká obchodní inspekce. Stejně tak nelze za použití logiky dovozovat, že má-li někdo oprávnění stanovit lhůtu, má automaticky právo stanovit i způsob, neboť se jedná o dvě různé a na sobě zcela nezávislé věci. Samotný fakt, že obchodník neumožňuje ve svém systému nebo dle svých obchodních podmínek vrátit spotřebiteli peníze, ale pouze voucher, nemůže být vůbec jako argument použit. Chová-li se subjekt v souladu s obchodními podmínkami, které jsou potencionálně v rozporu s právními předpisy, nelze jeho chování obhájit pouze prostým konstatováním, že je v souladu s jeho obchodními podmínkami. Toto jednání je naopak nutné podrobit přezkumu optikou právních předpisů, nikoli obchodních podmínek.
Dále si dovolujeme nesouhlasit s argumentem, že „zrušení závazné rezervace není automatická záležitost. To potvrzuje i § 1840 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který u smluv o přepravě osob vylučuje možnost odstoupit bez udání důvodu do 14 dnů od uzavření smlouvy […].“ Ustanovení § 1840 písm. h) občanského zákoníku vylučuje použití § 1820 až § 1839, neboť Směrnice 2011/83/EU, která je občanským zákoníkem v těchto §§ prováděna, vyloučila ze své působnosti přepravu cestujících, a to s ohledem na regulaci v jiných právních předpisech EU nebo regulaci na vnitrostátní úrovni, nikoliv proto, že to „zrušení rezervace není automatická záležitosti.“
Dle našeho názoru je nutné pasáž "...jízdenku dopravci vrátí..." vykládat tak, že tímto vrácením je logicky i zrušení rezervace, neboť tímto je fakticky (bez ohledu na názvosloví i bez ohledu na v úvahu připadající fyzické vracení jízdenky poštou atp.) společnosti vrácena jízdenka (v řešené věci v obchodních podmínkách společnosti FlixBus CZ, s.r.o. v bodě 5 nazvaná jako "rezervace").
V případě potřeby další právní konzultace se spotřebitelka může obrátit na naši poradnu na telefonní lince 299 149 009.
Společnost byla o podané stížnosti informována, bohužel však dosud neprojevila zájem se k případu vyjádřit. Vzhledem k tomu, že služba VašeStížnosti.cz funguje na principu oboustranné dobrovolnosti, jsme nuceni stížnost uzavřít.
V případě potřeby další konzultace se spotřebitel může obrátit na naši poradnu na telefonní lince 299 149 009.