#42346Voucher na nekonanou dovolenou, nestandardní podmínky voucheru

Stav stížnosti

Celková doba trvání

Detail stížnosti

Vyjádření dTestu

V řešené věci je možných několik variant řešení, a to v závislosti na preferenci spotřebitele a na situaci v dané destinaci.

1) Co se týká storno poplatků v případě odstoupení od smlouvy o zájezdu z jiného důvodu, než kterým jsou mimořádné okolnosti platí, že:
V případě již zakoupeného zájezdu na pozdější měsíce (kupř. na léto či podzim letošního roku) může spotřebitel odstoupit od smlouvy již nyní, ovšem odstoupení se v takovém případě neobejde bez zaplacení storno poplatků, neboť v době odstoupení od smlouvy není možné zcela jistě předpokládat, zda bude situace i v letních, resp. podzimních, měsících stále natolik kritická, že nebude možné vycestovat a zájezd bude nutné z tohoto důvodu zrušit. Je možné, že později odstoupit od smlouvy bez placení storno poplatků možné bude, a to podle (budoucí) aktuální situace v dané destinaci a podle možnosti vycestovat (avšak s ohledem na současný, ve skrze pozitivní vývoj situace kolem nemoci COVID-19 je vhodné s touto možností spíše neoperovat).

V případě, že by mimořádné okolnosti v místě pobytu nebo opatření státu znemožňovaly realizovat zájezd i v pozdějších měsících, šlo by o situaci, kdy by spotřebitel mohl odstoupit od smlouvy o zájezdu bez placení storno poplatků. Pokud tedy spotřebitel primárně zájezd absolvovat chce, je nejefektivnějším řešením vyčkat na postup cestovní kanceláře. Pokud se totiž zájezd bude moci konat, může spotřebitel bez problémů odcestovat; v opačném případě to bude cestovní kancelář, která bude nucena zájezd zrušit z důvodu mimořádných okolností v místě konání zájezdu, a bude tím pádem povinna spotřebiteli vrátit celou zaplacenou kupní cenu zájezdu (tj. nevznikne právo na odstupné/storno poplatky).


2) Co se týká možnosti poskytnout spotřebiteli voucher namísto vrácení jeho kupní ceny v případě, kdy došlo ke zrušení zájezdu z důvodu mimořádných okolností platí, že:
K 24. dubnu 2020 vešel v účinnost zákon č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (dále jen "lex voucher"). Tento zákon stanoví, že pokud dojde v období od 20. února do 31. srpna 2020 ke zrušení zájezdu z důvodu mimořádných či neočekávaných okolností v místě pobytu nebo cesty, má cestovní kancelář možnost místo vrácení peněz vystavit spotřebiteli poukaz na jiný zájezd nejméně v hodnotě původního zájezdu. Tento postup dovolený zákonem však Evropská komise vidí jako problematický, pokud není respektována možnost volby vrácení peněz ze strany spotřebitele. Unijní právo upravující práva spotřebitelů v této oblasti je totiž obsaženo ve směrnicích, které jsou založeny na tzv. principu maximální harmonizace. To mj. znamená, že členské státy nemohou zavádět vlastní předpisy, které by se od jednotného standardu ochrany spotřebitele odchýlily. Dle našeho názoru tak lze dospět k tomu, že vrácení kupní ceny ve formě voucheru je vždy vázáno na souhlas spotřebitele. Je přitom možné na spotřebitele apelovat, aby v případě, že tuto možnost mají, vyšli cestovním kancelářím, které jsou pandemií postiženy nejvíce, vstříc. Na druhé straně to neznamená, že spotřebiteli bude proti jeho vůli vnucen voucher namísto peněžních prostředků, které cestovní kanceláři uhradil.

Dle § 3 odst. 1 lex voucher je odstoupení podle § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nezbytný předpoklad pro to, aby mohla být použita ochranná doba. To znamená, že je-li zájezd zrušen z jiného důvodu, než kterým je mimořádná okolnost, má spotřebitel nárok na vrácení peněžních prostředků nejen podle práva unijního, ale i podle problematického lex voucher. V zásadě tak nemůže nastat situace, kdy by cestovní kancelář naúčtovala spotřebiteli storno poplatek, a navíc mu odmítla vrátit peněžní prostředky s tím, že mu vrátí pouze voucher.


3) K možnosti, kdy by spotřebitel nebyl povinen doplatit plnou kupní cenu a požadoval poskytnutí voucheru v hodnotě doposud zaplacené zálohy platí, že:
Tento postup v zásadě není možné vymáhat s odkazem na obecně závazné právní předpisy. Jedinou možností je, že se strany na tomto postupu dobrovolně shodnou a tato povinnost bude tedy vyplývat ze smluvního ujednání. Pro lepší přehlednost závěrem uvádíme zákonné možnosti spotřebitele:

a) odstoupit od smlouvy o zájezdu z důvodu mimořádných okolností (tj. v režimu § 2535 občanského zákoníku), budou-li tyto okolnosti objektivně dány. V takovém případě nemůže cestovní kancelář požadovat odstupné a podle našeho názoru ani vrátit místo peněžitého plnění voucher.

b) odstoupit od smlouvy o zájezdu (tj. mimo režim § 2535 občanského zákoníku). V takovém případě může cestovní kancelář požadovat odstupné, ve výši zpravidla upravené v obchodních podmínkách.

c) vyčkat na reakci cestovní kanceláře a zájezd buď absolvovat, anebo v případě zrušení zájezdu ze strany cestovní kanceláře požadovat vrácení kupní ceny ve formě peněžitého plnění.

Nepodaří-li se spor vyřešit smírnou cestou, má spotřebitel možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Tato služba je bezplatná. Odkaz na podání návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese https://www.coi.cz/informace-o-adr/.

Vyjádření dTestu

Společnost byla o podané stížnosti informována, bohužel však dosud neprojevila zájem se k případu vyjádřit. Vzhledem k tomu, že služba VašeStížnosti.cz funguje na principu oboustranné dobrovolnosti, jsme nuceni stížnost uzavřít.

V případě potřeby další konzultace se spotřebitelka může obrátit na naši poradnu na telefonní lince 299 149 009.