#43431Neoprávněné storno zájezdu

Stav stížnosti

Celková doba trvání

Detail stížnosti

Vyjádření dTestu

K řešené záležitosti uvádíme následující. V případě, že spotřebitelka odstoupila od smlouvy o zájezdu ke dni 4. 6. 2020 z důvodu epidemie koronaviru, měl být spotřebitelce cestovní kanceláří vystaven voucher na nový zájezd nebo ji měla být cestovní kanceláří vrácena celá finanční částka bez započtení storno poplatků.

Dle ustanovení § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má spotřebitel právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd.

K 24. dubnu 2020 vešel v účinnost zákon č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu ("lex voucher"). Tento zákon stanoví, že pokud dojde v období od 20. února do 31. srpna 2020 ke zrušení zájezdu z důvodu mimořádných či neočekávaných okolností v místě pobytu nebo cesty, má cestovní kancelář možnost místo vrácení peněz vystavit spotřebitelce poukaz na jiný zájezd nejméně v hodnotě původního zájezdu. Tento postup dovolený zákonem však Evropská komise vidí jako problematický, pokud není respektována možnost volby vrácení peněz ze strany spotřebitelky. Unijní právo upravující práva spotřebitelů v této oblasti je totiž obsaženo ve směrnicích, které jsou založeny na tzv. principu maximální harmonizace. To mj. znamená, že členské státy nemohou zavádět vlastní předpisy, které by se od jednotného standardu ochrany spotřebitele odchýlily. Dle našeho názoru tak lze dospět k tomu, že vrácení kupní ceny ve formě voucheru je vždy vázáno na souhlas spotřebitelky.

Uvádíme však, že dle našeho názoru bude nutné tento nárok (tedy vrácení kupní ceny v peněžní podobě) nutné pravděpodobně vymáhat soudní cestou, neboť cestovní kanceláře se budou pravděpodobně odvolávat na platný a účinný vnitrostátní předpis. Máme však za to, že obecné soudy by se z důvodu eurokonformního výkladu měly přiklonit na stranu spotřebiteky, a to i z důvodu ustálené judikatury Ústavního soudu (viz kupř. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2778/19 a nález sp. zn. II. ÚS 78/19).

Vydání peněžních prostředků po odstoupení od smlouvy je nutné provést bez zbytečného odkladu. Pokud je společnost již delší dobu po odstoupení stále nečinná, je tento požadavek zjevně porušen.

Pokud by spotřebitelka netrvala na vrácení peněžních prostředků (a nerozporovala tedy ani platnost vnitrostátního předpisu lex voucher pro rozpor s unijním právem) a společnost jí voucher nabídne, je povinna ho spotřebitelce také bezodkladně vydat.

Dle § 6 odst. 1 lex voucher platí, že po dobu trvání ochranné doby na žádost zákazníka pořadatel nabídne zákazníkovi náhradní zájezd, stejné nebo vyšší jakosti, než jaká byla sjednána v původní smlouvě o zájezdu. Dle § 6 odst. 3 lex voucher platí, že ochranná doba končí, jestliže pořadatel nenabídl zákazníkovi náhradní zájezd do 30 dnů ode dne, kdy zákazník požádal pořadatele o nabídku náhradního zájezdu. Po skončení ochranné doby má pořadatel zájezdu povinnost do 14 dnů vrátit spotřebitelce peněžní prostředky.

V případě, že cestovní kancelář nevrátí spotřebitelce peněžní prostředky (popř. kupní cenu ve formě voucheru) v přiměřené době, je možné ji vyzvat k plnění tzv. předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Zaslání předžalobní výzvy nikoho nezavazuje k podání žaloby u soudu. Ale při projednání sporu před soudem, má v případě úspěchu ten, kdo vyzval protistranu předžalobní výzvou, právo na náhradu nákladů řízení. Jejím zasláním je zároveň dlužník upozorněn na možnost uhradit dluh bez dalších soudních výdajů. Více informací ohledně náležitostí předžalobní výzvy je možné vyhledat na webové adrese www.dtest.cz/clanek-3511/predzalobni-vyzva. Zároveň spotřebitel může žádat zákonný úrok z prodlení [viz § 1970 občanského zákoníku (ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.)].

Nepodaří-li se spor vyřešit smírnou cestou, má spotřebitelka možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Tato služba je bezplatná. Odkaz na podání návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese https://www.coi.cz/informace-o-adr/.

Vyjádření dTestu

Společnost byla o podané stížnosti informována, bohužel však dosud neprojevila zájem se k případu vyjádřit. Vzhledem k tomu, že služba VašeStížnosti.cz funguje na principu oboustranné dobrovolnosti, jsme nuceni stížnost uzavřít.

V případě potřeby další konzultace se spotřebitelka může obrátit na naši poradnu na telefonní lince 299 149 009. Spotřebitelka má také možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Více informací o mimosoudním řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese www.adr.coi.cz.