| Počet nahlášených stížností: | 127 |
| Z toho za letošní rok: | 0 |
| Stále v řešení: | 4 |
Dne 6. 1. 2020 jsem uzavřela smlouvu s CA INVIA na zájezd do Turecka s termínem od 11. 6. do 18. 6. 2020, pořádající CK Pantour. Uhradila jsem polovinu zájezdu.
Dne 27. 4. 2020 jsem byla vyzvána k úhradě doplatku. Vzhledem k tomu, že v této době již bylo zcela evidentní, že zájezd nebude moci být uskutečněn, požádala jsem INVIA o návrh řešení, abych nemusela zájezd již doplácet.
Dne 28. 4. 2020 mi zaslali e-mail, ve kterém mimo jiné uvádí, že „prozatím není možné využít dle nového zákona Lex voucher“ a „momentálně je pouze možnost storna ze strany klienta, či voucher nebo popřípadě změna termínu“. Na základě této informace jsem sdělila, že využiji voucher s tím, že požaduji potvrzení, že tento voucher bude platný do 31. 8. 2021 a že pokud jej do tohoto data nevyužiji, budou mi vráceny všechny uhrazené platby, tzn., poukaz s podmínkami dle lex voucher až jej bude možné využít.
Dne 2. 7. 2020 jsem obdržela voucher s platností do 31. 10. 2020, o kterém nebyla v komunikaci žádná zmínka, tudíž nedošlo k žádné dohodě k vystavení takového poukazu, proto jej odmítám přijmout.
Od 3. 7. 2020 řeším tento problém s INVIA a CK Pantour, bylo mi sděleno, že na poukaz lex voucher nemám nárok, neboť jsem prý zájezd zrušila z vlastní iniciativy.
Z výše uvedeného je zřejmé, že zájezd jsem nezrušila já, ale byla jej nucena zrušit sama cestovní kancelář, proto tedy odmítám přijmout „vlastní“ poukaz CK s platností do 31. 10. 2020 a požaduji vystavení poukazu dle lex voucher, na který mi vznikl nárok.
Zájezd od CK Pantour koupený přes CA Invia.
Vystavení poukazu dle Lex Voucher.
|
|
Tweet |
Vyjádření dTestu
Z obsahu stížnosti podle našeho názoru vyplývá, že ke zrušení zájezdu došlo z iniciativy spotřebitelky. Cestovní kancelář jí následně předložila možnosti řešení, přičemž spotřebitelka na to reagovala svým vlastním požadavkem, který cestovní kancelář nesplnila. Voucher, který zaslala cestovní kancelář spotřebitelce je tedy pouze nezávaznou nabídkou, nikoliv plnění. Aby tento voucher mohl být plněním nově sjednaného závazku (popř. plněním novace závazku původního), musela by mu předcházet sjednaná smlouva (popř. novace), k čemuž však evidentně nedošlo. Spotřebitelka tedy nemá povinnost toto plnění akceptovat.
Nicméně ke zrušení zájezdu platí následující, jež se do jisté míry překrývá s tvrzením cestovní kanceláře. Aby bylo možné odstoupit od smlouvy z důvodu mimořádné okolnosti, musí být tato okolnost objektivně prokazatelná. Je tedy podle našeho názoru diskutabilní situace, kdy na konci dubna by mělo být odstoupeno od smlouvy o zájezdu, který se koná na počátku června, neboť je jen těžko možné s jistotou predikovat, zda mimořádná okolnost bude stále trvat či nikoliv. Pokud by tato předpověď možná byla, a to v dostatečně určité podobě, pak je možné odstoupit od smlouvy pro mimořádnou okolnost v místě pobytu či cesty, tedy v režimu § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Protože situace je diskutabilní, uvádíme obě možnosti řešení.
1) Odstoupení z důvodu mimořádných okolností v místě pobytu či cesty.
Došlo-li k odstoupení od smlouvy v režimu § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (tj. v z důvodu mimořádné okolnosti v místě pobytu či cesty) nemá spotřebitel povinnost platit odstupné (storno poplatky).
Ačkoliv vnitrostátní právní předpis stanoví v tomto "druhu" odstoupení od smlouvy o zájezdu možnost cestovní kanceláře vydat spotřebiteli namísto peněžních prostředků voucher, domníváme se, že tento zákon je v rozporu s unijní legislativou. Unijní právo upravující práva spotřebitelů v této oblasti je totiž obsaženo ve směrnicích, které jsou založeny na tzv. principu maximální harmonizace. To mj. znamená, že členské státy nemohou zavádět vlastní předpisy, které by se od jednotného standardu ochrany spotřebitele odchýlily. Dle našeho názoru tak lze dospět k tomu, že vrácení kupní ceny ve formě voucheru je vždy vázáno na souhlas spotřebitele. Povinnost cestovních kanceláří vracet spotřebitelům peněžní prostředky, pokud spotřebitelé sami nesouhlasí s vrácením voucheru, tak podle nás zůstává zachována.
Uvádíme také, že dle našeho názoru bude nutné tento nárok (tedy vrácení kupní ceny v peněžní podobě) nutné pravděpodobně vymáhat soudní cestou, neboť cestovní kanceláře se budou pravděpodobně odvolávat na platný a účinný vnitrostátní předpis. Máme však za to, že obecné soudy by se z důvodu eurokonformního výkladu měly přiklonit na stranu spotřebitele, a to i z důvodu ustálené judikatury Ústavního soudu (viz kupř. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2778/19 a nález sp. zn. II. ÚS 78/19)
2) Odstoupení v režimu mimo § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Není-li objektivně prokazatelné, že v místě pobytu přetrvávají mimořádné a nevyhnutelné okolnosti (např. oblast je pro turisty uzavřena, do země nelze z ČR vycestovat bez povinné karantény po příjezdu atp.), není ani možné odstoupit z tohoto důvodu od smlouvy o zájezdu.
To má mj. za následek, že spotřebitel, chce-li odstoupit od smlouvy o zájezdu, se nevyhne placení odstupného ("storno poplatků"). Tyto závěry plynou z ustanovení § 2534 a § 2533 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Storno poplatky jsou hrazeny ve výši, která je smluvena mezi stranami, zpravidla je obsažena v obchodních podmínkách společnosti a za všech okolností podléhá navíc i kritériu přiměřenosti.
V situaci, kdy probíhá odstoupení nikoliv z důvodu mimořádných okolností, není aplikovatelný zákon č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (s výjimkou § 7 tohoto zákona). To má za následek, že i dle tohoto zákona (jehož konformita s unijními předpisy je diskutabilní; viz výše), i dle unijních předpisů, není možné vnutit spotřebiteli voucher. Spotřebitel má nárok na vrácení kupní ceny zájezdu pokrácené o odstupné. To, jak uvádíme výše, musí být přiměřené.
3) Shrnutí a další postup
Nepodaří-li se spor vyřešit smírnou cestou, má spotřebitel možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Tato služba je bezplatná. Odkaz na podání návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese https://www.coi.cz/informace-o-adr/.
Spotřebitel má tedy podle našeho názoru vždy možnost požadovat vrácení peněžních prostředků. Určení toho, zda odstoupil v režimu § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebo nikoliv, je pak rozhodující pro jeho povinnost platit odstupné.
Vyjádření dTestu
Společnost byla o podané stížnosti informována, bohužel však dosud neprojevila zájem se k případu vyjádřit. Vzhledem k tomu, že služba VašeStížnosti.cz funguje na principu oboustranné dobrovolnosti, jsme nuceni stížnost uzavřít.
V případě potřeby další konzultace se spotřebitelka může obrátit na naši poradnu na telefonní lince 299 149 009. Spotřebitelka má také možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Více informací o mimosoudním řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese www.adr.coi.cz.
| Celkem | 66502 stížností |
| Za měsíc | 352 stížností |
|
dTest, o.p.s. Černomořská 419/10 101 00 Praha 10 |
 
|
