#44849Vydání voucheru za zrušený zájezd se špatnou platností

Stav stížnosti

Celková doba trvání

Detail stížnosti

Vyjádření dTestu

Z obsahu stížnosti vyplývá, že patrně od smlouvy o zájezdu odstoupil sám pořadatel z důvodu mimořádné a nevyhnutelné okolnosti. V takovém případě by se jednalo o odstoupení v režimu § 2536 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Spotřebitel v takovém případě nemá povinnost platit odstupné (storno poplatky).

Zároveň se odstoupením z důvodu mimořádné okolnosti dostává řešený případ do působnosti zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (dále pouze jako "lex voucher"). Tento zákon stanoví, že pokud dojde v období od 20. února do 31. srpna 2020 ke zrušení zájezdu z důvodu mimořádných či neočekávaných okolností v místě pobytu nebo cesty, má cestovní kancelář možnost místo vrácení peněz vystavit spotřebiteli poukaz na jiný zájezd nejméně v hodnotě původního zájezdu. Tento postup dovolený zákonem však Evropská komise vidí jako problematický, pokud není respektována možnost volby vrácení peněz ze strany spotřebitele. Unijní právo upravující práva spotřebitelů v této oblasti je totiž obsaženo ve směrnicích, které jsou založeny na tzv. principu maximální harmonizace. To mj. znamená, že členské státy nemohou zavádět vlastní předpisy, které by se od jednotného standardu ochrany spotřebitele odchýlily.

Dle našeho názoru tak lze dospět k tomu, že vrácení kupní ceny ve formě voucheru je vždy vázáno na souhlas spotřebitele. Pokud spotřebitel souhlas nevydá, je společnost povinna vrátit spotřebiteli peněžní prostředky. Zároveň uvádíme, že dle našeho názoru bude nutné tento nárok (tedy vrácení kupní ceny v peněžní podobě) nutné pravděpodobně vymáhat soudní cestou, neboť cestovní kanceláře se budou pravděpodobně odvolávat na platný a účinný vnitrostátní předpis. Máme však za to, že obecné soudy by se z důvodu eurokonformního výkladu měly přiklonit na stranu spotřebitele, a to i z důvodu ustálené judikatury Ústavního soudu (viz kupř. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2778/19 a nález sp. zn. II. ÚS 78/19).

Jak je uvedeno výše, cestovní kancelář by neměla mít možnost vnutit spotřebiteli voucher v režimu "lex voucher", neboť tento zákon je patrně v rozporu s unijními předpisy. Tím spíše není možné, aby cestovní kancelář vnutila spotřebiteli voucher, který ani neodpovídá parametrům, které předvídá platný a účinný vnitrostátní zákon (byť rozporný s právem EU).

Pokud je spotřebitelka dostatečně spokojena s vrácením voucheru, který však odpovídá "zákonným parametrům" (tj. do 2021), a netrvá na vydání peněžních prostředků, jednodušší cestou pro ni bude trvat na vydání tohoto voucheru a poukazovat na platný vnitrostátní předpis (nikoliv rozporovat platnost tohoto vnitrostátního předpisu a trvat na vrácení kupní ceny zájezdu ve formě peněžních prostředků). Ochranná doba počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd zákazníkovi a končí dnem 31. srpna 2021.

V případě dalších či upřesňujících dotazů je možné obrátit se na telefonickou poradnu časopisu dTest dostupnou na čísle 299 149 009.

Nepodaří-li se spor vyřešit smírnou cestou, má spotřebitel možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Tato služba je bezplatná. Odkaz na podání návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese https://www.coi.cz/informace-o-adr/.

Vyjádření dTestu

Společnost byla o podané stížnosti informována, bohužel však dosud neprojevila zájem se k případu vyjádřit. Vzhledem k tomu, že služba VašeStížnosti.cz funguje na principu oboustranné dobrovolnosti, jsme nuceni stížnost uzavřít.

V případě potřeby další konzultace se spotřebitelka může obrátit na naši poradnu na telefonní lince 299 149 009. Spotřebitelka má také možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Více informací o mimosoudním řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese www.adr.coi.cz.