#44895Špatný poukaz za neuskutečněnou dovolenou

Stav stížnosti

Celková doba trvání

Detail stížnosti

Vyjádření dTestu

1) Odstoupil-li od smlouvy o zájezdu pořadatel
Pro správné posouzení věci je zásadní, zda došlo k odstoupení od smlouvy o zájezdu a kdo toto odstoupení učinil. Z obsahu stížnosti vyplývá, že patrně od smlouvy o zájezdu odstoupil sám pořadatel z důvodu mimořádné a nevyhnutelné okolnosti. V takovém případě by se jednalo o odstoupení v režimu § 2536 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Spotřebitel v takovém případě nemá povinnost platit odstupné (storno poplatky).

Zároveň se odstoupením z důvodu mimořádné okolnosti dostává řešený případ do působnosti zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (dále pouze jako "lex voucher"). Tento zákon stanoví, že pokud dojde v období od 20. února do 31. srpna 2020 ke zrušení zájezdu z důvodu mimořádných či neočekávaných okolností v místě pobytu nebo cesty, má cestovní kancelář možnost místo vrácení peněz vystavit spotřebiteli poukaz na jiný zájezd nejméně v hodnotě původního zájezdu. Voucher má mít ze zákona platnost do 31. srpna 2021. Tento postup dovolený zákonem však Evropská komise vidí jako problematický, pokud není respektována možnost volby vrácení peněz ze strany spotřebitele. Unijní právo upravující práva spotřebitelů v této oblasti je totiž obsaženo ve směrnicích, které jsou založeny na tzv. principu maximální harmonizace. To mj. znamená, že členské státy nemohou zavádět vlastní předpisy, které by se od jednotného standardu ochrany spotřebitele odchýlily.

Dle našeho názoru tak lze dospět k tomu, že vrácení kupní ceny ve formě voucheru je vždy vázáno na souhlas spotřebitele. Pokud spotřebitel souhlas nevydá, je společnost povinna vrátit spotřebiteli peněžní prostředky. Zároveň uvádíme, že dle našeho názoru bude nutné tento nárok (tedy vrácení kupní ceny v peněžní podobě) nutné pravděpodobně vymáhat soudní cestou, neboť cestovní kanceláře se budou pravděpodobně odvolávat na platný a účinný vnitrostátní předpis. Máme však za to, že obecné soudy by se z důvodu eurokonformního výkladu měly přiklonit na stranu spotřebitele, a to i z důvodu ustálené judikatury Ústavního soudu (viz kupř. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2778/19 a nález sp. zn. II. ÚS 78/19).

Jak je uvedeno výše, cestovní kancelář by neměla mít možnost vnutit spotřebiteli voucher v režimu "lex voucher", neboť tento zákon je patrně v rozporu s unijními předpisy. Tím spíše není možné, aby cestovní kancelář vnutila spotřebiteli voucher, který ani neodpovídá parametrům, které předvídá platný a účinný vnitrostátní zákon (byť rozporný s právem EU).

Pokud je spotřebitelka dostatečně spokojena s vrácením voucheru, který odpovídá "zákonným parametrům" (tj. do 2021), a netrvá na vydání peněžních prostředků, jednodušší cestou pro ni bude trvat na vydání tohoto voucheru a poukazovat na platný vnitrostátní předpis (nikoliv rozporovat platnost tohoto vnitrostátního předpisu a trvat na vrácení kupní ceny zájezdu ve formě peněžních prostředků).

2) Neodstoupil-li od smlouvy o zájezdu sám pořadatel
V řešené věci však mohlo dojít i k tomu, že strany mezi sebou uzavřely tzv. novaci (dohoda o změně závazku), anebo že od smlouvy odstoupil spotřebitel (tuto poslední možnost vzhledem k obsahu stížnosti vidíme jako nepravděpodobnou, a proto se k ní nebudeme vyjadřovat). Má-li být mezi stranami ujednána novace, musí být spotřebitelka při uzavírání dohody o změně závazku řádně poučena o všech podstatných náležitostech. Tzn., že jí musí být ještě před uzavřením takové dohody jednoznačně a zřetelně sděleno, do kdy bude trvat platnost voucheru. Pohledem průměrného spotřebitele, který při posuzování splnění (či nesplnění) informační povinnosti uplatňuje Ústavní soud ČR, Nejvyšší soud ČR i Soudní dvůr EU, je podle nás možné dojít k tomu, že pokud cestovní kancelář v souvislosti se zrušeným (resp. modifikovaným) zájezdem z důvodu pandemie COVID-19 nabídne spotřebiteli voucher, přičemž při předsmluvním jednání neuvede datum platnosti tohoto voucheru, spotřebitel se logicky oprávněně domnívá, že se jedná o voucher s platnosti do 31. srpna 2021. Zároveň je na zvážení, zda obdobné jednání společnosti není již za hranou nejen slušnosti, ale i zákona. V závislosti na dalších okolnostech by se totiž mohlo jednat o nekalou obchodní praktiku ve smyslu § 4 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Spotřebitel, který se domnívá, že došlo k porušení zákona na ochranu spotřebitele, může podat podnět České obchodní inspekci.

V případě dalších či upřesňujících dotazů je možné obrátit se na telefonickou poradnu časopisu dTest dostupnou na čísle 299 149 009.

Nepodaří-li se spor vyřešit smírnou cestou, má spotřebitel možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Tato služba je bezplatná. Odkaz na podání návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese https://www.coi.cz/informace-o-adr/.

Institut hromadných žalob stále není v ČR uzákoněn. Organizace dTest, o.p.s. se snaží prostřednictvím kampaně #ZaHromadneZaloby ukázat, že přijetí odpovídající zákonné úpravy je nejenom nutností s ohledem na možnost začít efektivně bránit práva spotřebitelů, ale i přáním spotřebitelů samotných. Více informací najdete na https://www.dtest.cz/kampane/za-hromadne-zaloby, kde můžete rovněž vyjádřit kampani podporu.

Vyjádření dTestu

Společnost byla o podané stížnosti informována, bohužel však dosud neprojevila zájem se k případu vyjádřit. Vzhledem k tomu, že služba VašeStížnosti.cz funguje na principu oboustranné dobrovolnosti, jsme nuceni stížnost uzavřít.

V případě potřeby další konzultace se spotřebitelka může obrátit na naši poradnu na telefonní lince 299 149 009. Spotřebitelka má také možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Více informací o mimosoudním řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese www.adr.coi.cz.