Počet nahlášených stížností: | 1 |
Z toho za letošní rok: | 0 |
Stále v řešení: | 0 |
Z důvodu pandemie koronaviru jsme stornovali dovolenou na Kubu (18.5.2020). Byly nám za 3 osoby naúčtovány stornopoplatky ve výši 28590,- Kč, které jsme museli zaplatit. Protože ale byla Kuba před zahájením zájezdu, v jeho době (20.7.2020), ale i poté nadále pro turisty z důvodu pandemie uzavřena, požadujeme po CK vrácení stornopoplatků. Cestovní kancelář to odmítá a ohrazuje se tím, že cituji: "v době Vašeho storna nebyl Váš zakoupený zájezd zasažen mimořádnými okolnostmi (nebylo platné vyjádření kubánských úřadů, že destinace bude uzavřena v době plánovaného termínu)".
Přitom jsme několikrát situaci na Kubě ověřovali přes konzulát, kde nám sdělovali, že destinace je pro turisty uzavřena a situace tam není vůbec dobrá - korespondenci jsme přeposlali i na CK.
Ještě než jsme dovolenou stornovali, požadovali jsme voucher na zaplacenou zálohu - toto CK také odmítla s tím, že nelze vystavit voucher na zálohu, ale že je nutné doplatit celý zájezd. Výši stornopoplatků nám nijak nedoložili. Potvrzení o zaplacení stornopoplatků máme.
Podrobnosti jsem uvedla ve svém dotazu na dTest: Jednací číslo 63987/FSl
Požaduji vrátit peníze - neoprávněně naúčtované stornopoplatky v celé výši.
|
Tweet |
Došlo-li k odstoupení od smlouvy v režimu § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (tj. v z důvodu mimořádné okolnosti v místě pobytu či cesty) nemá spotřebitel povinnost platit odstupné (storno poplatky).
Zároveň se odstoupením z důvodu mimořádné okolnosti dostává řešený případ do působnosti zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (dále jen jako "lex voucher"). Tento zákon stanoví, že pokud dojde v období od 20. února do 31. srpna 2020 ke zrušení zájezdu z důvodu mimořádných či neočekávaných okolností v místě pobytu nebo cesty, má cestovní kancelář možnost místo vrácení peněz vystavit spotřebiteli poukaz na jiný zájezd nejméně v hodnotě původního zájezdu. Tento postup dovolený vnitrostátním předpisem však Evropská komise vidí jako problematický, pokud není respektována možnost volby vrácení peněz ze strany spotřebitele. Unijní právo upravující práva spotřebitelů v této oblasti je totiž obsaženo ve směrnicích, které jsou založeny na tzv. principu maximální harmonizace. To mj. znamená, že členské státy nemohou zavádět vlastní předpisy, které by se od jednotného standardu ochrany spotřebitele odchýlily. Dle našeho názoru tak lze dospět k tomu, že vrácení kupní ceny ve formě voucheru je vždy vázáno na souhlas spotřebitele. Na druhé straně je však vhodné zdůraznit, že vydání voucheru není povinností cestovní kanceláře v případě, kdy se rozhodne spotřebiteli vrátit peněžní prostředky (k tomu srov. § 4 odst. 1 a pasáž "rozhodne-li se pořadatel zájezdu..."). Jak je uvedeno výše, kompatibilita předpisu lex voucher s unijním právem je přinejmenším problematická. V případě, kdy by byl zákon shledán v rozporu s unijním právem, a tudíž by byl nepoužitelný, platí, že vystavení voucheru namísto vrácení peněžních prostředků je dobrovolné.
Aby bylo možné odstoupit od smlouvy z důvodu mimořádné okolnosti v místě pobytu či cesty, musí být tato okolnost objektivně prokazatelná v době odstoupení od smlouvy o zájezdu. Pokud z komunikace s konzulátem vyplynulo, že mimořádné okolnosti přetrvávají, je možné dojít k závěru, že objektivně prokazatelná mimořádná okolnost zde byla. Nejedná se přitom pouze o situaci, kdy je země zcela nepřístupná. Může jít i o situace, kdy se země potýká s vysokým počtem nakažených, omezuje využití služeb cestovního ruchu a zavádí další restriktivní opatření. Rovněž je třeba vzít podle nás do úvahy fakt, že se jedná o zemi ležící mimo EU, což zejm. v oblasti zdravotnictví a péče o zdraví hraje svou roli.
Uvádíme také, že dle našeho názoru bude nutné tento nárok (tedy vrácení doposud uhrazené částky v peněžní podobě) nutné pravděpodobně vymáhat soudní cestou, neboť cestovní kanceláře se budou pravděpodobně odvolávat na platný a účinný vnitrostátní předpis. Máme však za to, že obecné soudy by se z důvodu eurokonformního výkladu měly přiklonit na stranu spotřebitele, a to i z důvodu ustálené judikatury Ústavního soudu (viz kupř. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2778/19 a nález sp. zn. II. ÚS 78/19).
Pokud se spotřebitel spokojí s vystavením voucheru, nemusí poukazovat na rozpor lex voucher s unijním právem. Naopak může s odkazem na lex voucher požadovat, aby mu cestovní kancelář vystavila poukaz na zájezd v hodnotě doposud uhrazených plateb (tzn., že spotřebitel nemusí splnit podmínku společnosti - tj. doplatit celou kupní cenu zájezdu), přičemž společnost si ani v tomto případě nesmí účtovat odstupné. Tato cesta bude pravděpodobně pro společnost schůdnější. Jestliže ovšem pořadatel nenabídne spotřebiteli náhradní zájezd do 30 dnů ode dne, kdy spotřebitel požádá pořadatele o nabídku náhradního zájezdu, končí pořadateli ochranná doba (viz § 6 lex voucher). To má mj. za následek, že do 14 dnů od skončení ochranné doby musí cestovní kancelář vydat spotřebiteli vše, co v souvislosti se zájezdem zaplatil, a to ve formě peněžních prostředků, nikoliv ve formě voucheru.
Na závěr stížnosti přikládáme telefonní číslo na naší poradnu, kam se můžete v případě potřeby vysvětlení jakýchkoliv nesrovnalostí obrátit - 299 149 009. Pracovní doba poradců je od pondělí do pátku v čase od 9.00 do 17.00.
Společnost byla o podané stížnosti informována, bohužel však dosud neprojevila zájem se k případu vyjádřit. Vzhledem k tomu, že služba VašeStížnosti.cz funguje na principu oboustranné dobrovolnosti, jsme nuceni stížnost uzavřít.
V případě potřeby další konzultace se spotřebitelka může obrátit na naši poradnu na telefonní lince 299 149 009. Spotřebitelka má také možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Více informací o mimosoudním řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese www.adr.coi.cz.